Browsed by
Archiv rubriky: Datová média

Datová média

Datová média

Dnes běžně dostupnou flashku s kapacitou 32GB není žádný problém pořídit za cenu okolo 200 Kč. V 70. letech takovou kapacitu mělo 250 000 8″ disket. Kdo neměl diskety, mohl ukládat třeba na děrné štítky. Těch ale bylo potřeba okolo 444 444 444 ks. Když budeme štítky pokládat na sebe, tak jejich sloupec bude velký přibližně 80 km (vzdušnou čárou Opava – Zlín).

Magnetická datová páska

Magnetická datová páska

Pro uchování dat se začaly pásky využívat už v padesátých letech, prvně na počítači UNIVAC I. Jedna páska mohla nést množství dat ekvivalentní deseti tisícům děrných štítků. Nejen díky kapacitě, ale také díky přijatelné výši výrobních nákladů, se stala masově využívaným médiem až do poloviny osmdesátých let. Prostor pro uložení dat měl velikost až 850 KB. Do této kategorie spadají pásková média ve všech běžně používaných audio a videokazetách, nebo pásky pro zálohování a ukládání dat. Dříve se tato média…

Read More Read More

Diskety

Diskety

Disketa (floppy disky, pružné disky) jsou magnetické datové médium, které slouží k ukládání a přenášení elektronických dat. V dnešní době jsou tyto média překonané, především díky malé rychlosti, nízké kapacitě a životnosti. 8“ disketa Na trhu se 8″ disketa objevila v roce 1971. Přišla s ní firma IBM. Prapůvodně se na 8“ diskety vlezlo přibližně 79,2 kB dat. V závěru výroby to bylo až 1,2 MB. ZajímavostDo roku 2017 tento typ disket používala americká armáda k aktivaci atomových bomb na…

Read More Read More

Děrné pásky

Děrné pásky

Děrné pásky se začaly používat od 19. století. Byla vylepšením děrného štítku. Kapacita pro uložení dat byla závislá na délce papírové pásky. Nejprve se využívaly v dálnopisech a později v počítačích, kde páska nahradila děrný štítek. Tento datový nosič nahradil děrné štítky všude tam, kde bylo potřeba ukládat větší množství dat najednou.

Děrné štítky

Děrné štítky

Děrné štítky se začaly používat od 19. století. Informace je reprezentována dírkou na určité pozici. Nejběžněji používanou kapacitou bylo 80 znaků na jeden děrný štítek. Poprvé se začaly využívat pro řízení tkalcovských stavů. Průkopníkem tohoto způsobu zachování informace byl Basile Bouchon, jenž s jejich pomocí v roce 1725 programoval tkalcovské stavy. Štítky se v malých úpravách, týkajících se především zvyšování hustoty děr, používaly téměř celé další století až do sedmdesátých let minulého století.