Děrné štítky se začaly používat od 19. století. Informace je reprezentována dírkou na určité pozici. Nejběžněji používanou kapacitou bylo 80 znaků na jeden děrný štítek. Poprvé se začaly využívat pro řízení tkalcovských stavů. Průkopníkem tohoto způsobu zachování informace byl Basile Bouchon, jenž s jejich pomocí v roce 1725 programoval tkalcovské stavy. Štítky se v malých úpravách, týkajících se především zvyšování hustoty děr, používaly téměř celé další století až do sedmdesátých let minulého století.